Smotá
30. srpna 2009 v 23:31 | a.
|
A jak dny jdou, pěkně za sebou
Je to jinej svět. Nemůžu ho posoudit, protože vzpomínky už dávno ztratily vůni. Dívám se na věty, který jsem chtěla říct a neřekla a ony tu od té doby visí ve vzduchu. Jako melodie výkřiků se mi dostaly za nehty a teď tu cení zuby na lidi. Ale co z toho k sakru vyčíst? Neposlouchají, nečtou. Raději odchází krmit svoje holuby. A já se topím v moři plném písmen, protože na papír už se dávno netiskne. V chladných vodách dávnověku čtu nenapsanou knihu s věnováním Lauře. Mám už jen pár vteřin či let. To stejně nestihnu.
Poraďte v jakém čase žít. Jestli to dobrý už bylo, je a nebo teprv bude. Sluníčku pomoz
